Categories
Tiskové zprávy

TZ: I když v prostředí internetu a sociálních sítí platí stejná lidská práva jako mimo něj, nejsou vymahatelná, domnívá se většina novinářů v ČR

Výzkum realizovalo v letních měsících tohoto roku konsorcium organizací v čele s Fakultou sociálních věd Univerzity Karlovy. Šetření je součástí mezinárodního projektu o technologiích, lidských právech a médiích Digitální doba s lidskou tváří, jehož cílem je zvýšit informovanost a povědomí o dopadu technologií na lidská práva nejen v novinářském světě a ve vzdělávacích institucích, ale i mezi širokou veřejností.

Kvantitativní sociologické šetření, jehož se zúčastnilo 626 novinářů a lidí pracujících v technických, obchodních či marketingových odděleních zpravodajských médií, ukázalo, že 58 procent dotázaných nepovažuje lidská práva na internetu a sociálních sítích za vymahatelná. Podle více než čtvrtiny dotázaných (26 %) potřebuje internet zvláštní úpravu. O tom, že práva, která platí mimo internet a sociální sítě, jsou vymáhána v on-line prostředí, je přesvědčeno pouhých 6 % dotázaných.

Průzkum byl rozdělený do tří částí: respondenti odpovídali na otázky týkající se samotné práce ve zpravodajských médiích, na to, jak jsou v nich používány technologie, ale i na to, jak tato média zohledňují témata digitálního vyloučení či potřeb lidí se zvláštními potřebami.

“Z výzkumu se například dozvíme, jakým způsobem ovlivňují výběr článků data sbíraná o čtenářích. Zajímavé jsou odpovědi respondentů k fenoménům, jakým je třeba digitální vyloučení nebo možnost přizpůsobení formy a obsahu lidem se speciálními potřebami. Z výzkumu jsme ale také zjistili, jak se pracovníci ve zpravodajských médiích vůbec cítí a co si myslí o jejich budoucnosti v současném čím dál více digitalizovaném světě,” přibližuje pedagog FSV UK a novinář Václav Moravec, který výzkum připravoval a garantoval.

Jako podklad pro výzkum mezi novináři posloužilo dotazování mezi lidmi, kteří některé digitální technologie vůbec nepoužívají a mezi lidmi se speciálními potřebami, pro které jsou často digitální technologie pomůckou. S oběma skupinami autoři výzkumu hovořili na jaře letošního roku.

Přesná data se tvůrci i konzumenti médií dozví 24. října 2022 na odborném kolokviu Média a lidská práva v digitální době, které se uskuteční pod záštitou českého předsednictví v Radě EU na půdě Fakulty sociálních věd v Praze. Po ranní tiskové konferenci se o zkušenosti s digitalizací v Norsku podělí zástupce norské organizace Electronic Frontier Norway, následovat budou čtyři diskuzní panely. Ke vztahu médií, lidských práv a technologií se vyjádří právnička Jana Pattynová, předseda Syndikátu novinářů ČR Adam Černý, specialista na přístupnost Radek Pavlíček či odbornice na umělou inteligenci a etiku Alžběta Solarczyk Krausová.

Dění na pódiu bude po celý den tlumočeno do českého znakového jazyka. Kolokvium je určené zejména pro osoby s postižením a zaměstnance a budoucí profesionály médií, vstup na něj je po registraci zdarma. 

Projekt Podpora lidských práv v digitální době (LP-HRMGSA-017) běží od ledna 2022 do ledna 2024 díky podpoře v rámci Programu Lidská práva financovaného z Norských fondů 2014-2021.

Categories
Tiskové zprávy

Jak vnímají lidé pracující v médiích digitalizaci? Odpoví unikátní výzkum

Jaký vliv mají na tvorbu článků algoritmy sociálních sítí? Řeší novináři kyberbezpečnost? Jaký je dopad digitalizace na výkon mediální profese, ale i na lidská práva? Nejen tyto otázky obsahuje dotazník, který je co do rozsahu a zaměření vůbec prvním v Česku.

Moderátor a pedagog Václav Moravec, který se na přípravě výzkumu podílí za Fakultu sociálních věd UK, přibližuje:

Novináři a profesionálové z oblasti médií mají zásadní vliv na to, jakým způsobem vnímáme digitální technologie. Výzkum mezi nimi přinese nejen data, která v Česku zatím chybí, ale povede i k přípravě semestrálního kurzu, jehož cílem je právě informovanost a povědomí o dopadu technologií na lidská práva mezi novináři zvýšit.

Vedle FSV UK je součástí konsorcia organizací, které výzkum připravilo, také Iuridicum Remedium (IuRe), Ústav státu a práva AV ČR, Prague Centre for Media Skills a norská nevládní organizace zabývající se digitálními právy Electronic Frontier Norway. Výzkum zajišťuje výzkumná agentura MEDIAN. Výsledky výzkumu budou představeny na podzimní konferenci.

Podkladem pro výzkum mezi novináři se stalo dotazování mezi lidmi ohroženými digitálním vyloučením z letošního března.

Projekt Podpora lidských práv v digitální době běží od ledna 2022 do ledna 2024 díky www.norskefondy.cz.

Categories
Tiskové zprávy

TZ: ´Najděte si to na internetu.´ Jak dopadá digitalizace na ty, jejichž hlas není příliš slyšet

See below for the English version.

Stránky státních institucí zpravidla nepočítají s tím, že je navštěvují lidé se speciálními potřebami. Někteří lidé pracující v IT sektoru pak raději dávají přednost papírovým alternativám. I to v rámci mezinárodního projektu Digitální doba s lidskou tváří zjistil jedinečný výzkum.

Výzkum byl realizován formou dvou skupinových diskuzí letos v březnu ve středisku Teiresiás na brněnské Masarykové Univerzitě a na pražské Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V prvním vzorku byli lidé s různými speciálními potřebami, pro které je mobilní telefon s internetem nezbytnou pomůckou, která v řadě případů kompenzuje postižení: lidé se zrakovým postižením si chválili hlavně hlasový výstup, softwarovou lupu a programy umožňující zvětšení textu. Lidé se sluchovým postižením pak nedají dopustit hlavně na komunikační aplikace umožňující videokonference, možnost tlumočení do českého znakového jazyka či programy umožňující přepis.

Lidí z výzkumného vzorku si však zároveň uvědomují i rizika digitálních technologií. Nejen cílený marketing, který umí zneužít jejich „slabých stránek“, ale i dopady na soukromí a bezpečnost obecně. Jedna z respondentek s postižením zraku uvedla příklad dotykových platebních terminálů:

„Když mám chytré hodinky, mohu zaplatit bezkontaktně a nezadávat PIN kód. Ale ne každý je má a zažila jsem nejednou, že přijel kurýr a tento dotykový terminál neměl. Musela jsem pak potupně diktovat svůj PIN cizí osobě, což se mně tedy z pochopitelných důvodů moc nelíbilo.“

Zákon o přístupnosti internetových stránek se nedodržuje
 
Za výrazný nedostatek považují účastníci shodně podobu webových stránek státních institucí. Ta byla obzvlášť patrná během nedávné pandemie, kdy webové stránky státních institucí představovaly klíčový zdroj informací. „Jsme závislí na slyšících lidech, webovky jsou opravdu horor, neexistují tam titulky, neexistuje tam překlad do znakového jazyka,“ připomněl jeden z přítomných neslyšících. Další účastník to okomentoval:

„Všechny weby by měly být přístupné pro všechny segmenty. Pro lidi se zrakovým postižením by měl web umožnit zvětšování a zmenšování, pro neslyšící by u informací měla být videa v českém znakovém jazyce. Samozřejmě realita je taková, že to mají jen některé weby, ale mělo by to být všude.“

Narážel tak přitom na zákon č. 99/2019 Sb. o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací, který by měl právě přístupnost webu zejména pro osoby se zdravotním postižením zajišťovat.

Další z účastníků podotkl, že nemusí jít ani tak o technický problém, jako spíše o to brát přístupnost skutečně vážně a zaintegrovat ji již do fáze vývoje webů:

„Když to hodně zjednoduším, tak je to soubor pár vcelku jednoduchých pravidel. Když je budou tvůrci dodržovat, stránky budou mnohem dostupnější.“

Ne zcela dobrovolná digitalizace
 
Ve druhé zkoumané skupině se sešli lidé, kteří digitální technologie z různých důvodů nevyužívají. Byli zde jak ti, pro které jsou nové technologie něco zcela nového a neznámého, tak ti, kdo moderní nástroje znají naopak velmi dobře a právě proto k nim, například z důvodu obav o soukromí, přistupují velmi obezřetně.

Napříč skupinou zaznívaly příběhy související s ´nucenou digitalizací´. Zmíněny byly situace spojené s cestováním či kupováním lístků, kdy je člověk bez chytrého telefonu a tedy bez aplikace ve značné, často i finanční nevýhodě. Zvyšující se míru diskriminace lidí bez těchto telefonů zmiňovali účastníci ale též v souvislosti se sektorem obchodním či s bankovnictvím. Časté odkazování  na aplikace či webové stránky na úkor osobního kontaktu pak respondenti vnímali během registrací na testy či očkování.

Jeden z účastníků popsal zkušenost z úřadu, jehož zaměstnanci radili starší ženě, ať si informace ke svému problému vyhledá na internetu. Právě lidé staršího věku jsou podle něj tímto způsobem diskriminováni:

„Mně je teprve jednasedmdesát a mám s tím problémy, mojí sestře je osmdesát pět a je mimo. Myslím, že bychom jako senioři měli mít stejná práva jako ty ostatní.“

Že roli v nevyužívání technologií nemusí hrát jen věk, však dokázalo několik účastníků, jejichž nedůvěra vychází paradoxně z dlouhodobého působení právě v oblasti IT či se zkušeností s krizovými situacemi, kdy technologie mohou selhat.

„Utekl jsem z Prahy na vesnici mimo dosah technologií, možná právě proto, že jsem se o nich dozvěděl až příliš,“ svěřil se jeden z účastníků. „Mělo by existovat právo na to uniknout všudypřítomným technologiím, které nás všude stejně na každém kroku pronásledují,“ dodal.

Pro to, aby vedle hojně propagované digitální cesty byla zachována i ta papírová, se vyslovila i další z respondentek:

„Já nechci plýtvat papírem, spoustu věcí netisknu, ale na druhou stranu nechci být závislá na tom, že jde proud.“

Napříč skupinou se též objevovala citlivost vůči omezování svobod. Jeden z účastníků přímo pojmenoval, že to, proč nechce danou technologii používat, je jeho osobní věc.

„Ten problém je hlavně o tom, že jestli to nechci, tak to nechci, a nemusím vysvětlovat, proč to nechci. Vůbec nemám komu co vysvětlovat, proč to je můj problém, protože žijeme ve svobodným státě.“

K digitalizaci, technologiím a jejich dopadu na společnost se vyjádří i novináři
 
Výsledky skupinových diskuzí jsou jen prvním z řady výstupů projektu Digitální doba s lidskou tváří. Poslouží následně jako podklady pro rozsáhlý výzkum mezi novináři a dalšími profesionály z médií, který se uskuteční v následujících měsících a který je co do rozsahu a zaměření vůbec prvním v Česku.

 „S technologiemi se počítá jako se samozřejmostí, přitom internet v Česku z různých důvodů stále není téměř v každé páté domácnosti, chytrý telefon pak nepoužívá téměř každý čtvrtý dospělý. V českých médiích bohužel nejsou tyto a další naléhavé výzvy digitální éry příliš reflektovány,“ vysvětluje PR koordinátor projektu Hynek Trojánek.

Moderátor a pedagog Václav Moravec, který se na projektu podílí a který se účastnil přímo setkání s jednou ze zkoumaných skupin, dodává:

„Novináři a profesionálové z oblasti médií mají zásadní vliv na to, jakým způsobem vnímáme digitální technologie. Výzkum mezi nimi přinese nejen data, která v Česku zatím chybí, ale povede i k přípravě semestrálního kurzu, jehož cílem je právě informovanost a povědomí o dopadu technologií na lidská práva mezi novináři zvýšit.“

Informace o výzkumu

Výzkum se uskutečnil v rámci projektu Podpora lidských práv v digitální době, který byl podpořen v Programu lidská práva financovaného z Norských fondů 2014-2021.

Na projektu spolupracují:

 Výstupy z obou zkoumaných skupin naleznete zde:


Vybrané citace

„Vypíchnu mobilní aplikaci Facetime, která nám vlastně slouží primárně ke komunikaci v českém znakovém jazyce, abychom se mohli spojit, ne všichni neslyšící totiž umějí česky číst a psát.“
 
 „Všechny weby by měly být přístupné pro všechny segmenty: neměla by chybět funkce zvětšování, zmenšování, k informacím by měla být dostupná i videa v českém znakovém jazyce. Už tři roky tady máme zákon o přístupnosti, ale bohužel státní správa je dost pomalá v nasazování těchto věcí a trvá to strašně dlouho.“
 
 „Já si opravdu myslím, že my starší jsme do jistý míry diskriminováni tím, že nám říkají: najděte si to na Facebooku, najděte si to na internetu.“

„Já nechci plýtvat papírem, spoustu věcí netisknu, ale na druhou stranu nechci být závislá na tom, že jde proud.“

https://poslepu.cz/otazky-a-odpovedi-k-zakonu-o-pristupnosti/
 
Česká národní i nadnárodní legislativa se vztahem ke zdravotnímu postižení, související české technické normy: https://www.teiresias.muni.cz/dokumenty-a-odkazy/normy-a-zakony


“You’ll Find it on the Internet.” How Digitalisation Impacts the Lives of People Whose Voices Often Go Unheard.

As a rule, government and official websites make no allowances for users with special needs. At the same time, even some IT specialists prefer to use paper as an alternative. These were among the findings of a unique piece of research which was part of the Promoting Human Rights in the Digital Era project.

The findings came out of two focus groups held in March this year at the Teiresias Centre of Masaryk University, Brno and the Faculty of Social Sciences of Charles University, Prague. The first sample included people with a variety of special needs. For them a smartphone is an essential tool which can in many ways compensate for their disabilities. For the visually impaired the main benefit is voice output, plus the ability to magnify text. People with impaired hearing like video conferencing apps, the facility for interpretation into Czech sign language and various transcription apps.

Focus group participants are also aware of the risks associated with digital technologies, including not only targeted marketing aimed at exploiting their “weak sides”, but also the impact on their privacy and safety in general. One respondent with impaired vision gave the example of touch payment terminals: “With a smartwatch I can pay contactless and not have to enter a PIN. But not everybody has one. It also happens that couriers making a delivery often don’t have a touch terminal. I have to endure the humiliation of dictating my PIN to a stranger, which I dislike very much for obvious reasons.”

The Law on the Accessibility Of Websites is Not Observed

Participants feel the design of official websites is a significant shortcoming. This was especially obvious during the pandemic, when government websites were a key source of information. “We are dependent on people who can hear, the sites are really terrible, there are no subtitles, no translation into sign language”, was the assessment of a hearing-impaired participant. Another commented: “All sites should be accessible to all sections of society. The visually impaired should be able to expand or shrink a page. Information in video form with translation into Czech sign language should always be available for the hearing impaired. Of course, the reality is that some sites have it, but it should be universal.” This participant referred to Act No. 99/2019 Coll. on the accessibility of websites and mobile apps which is intended to ensure that groups with disabilities can freely access the web.

“All websites should be accessible to all sections of society: there should be the function of enlarging and shrinking text. Information should be also provided using video with Czech sign language. We have had the Accessibility Act here for three years, but unfortunately state institutions are slow to implement its requirements and it takes an awfully long time to get anything done.”

Another pointed out that this is not such a big technical problem. Accessibility needs to be taken seriously and integrated into the development phase: “Simplifying a lot, it boils down to a fairly basic set of rules. If the developers stick to them, the pages will be much more accessible.”


Not Entirely Voluntary Digitalisation

The second focus group included people who do not use digital technologies for a variety of reasons. For some of them, modern technologies are something completely new and unknown. Others are quite expert, and for this very reason are wary of them, for example due to privacy concerns.

“I plan to get the Facetime mobile app. Its main usefulness is to help us communicate in Czech sign language so we can connect. Because not all deaf people are familiar with written Czech.”

Stories about “forced digitalisation” were heard across the group. Travel and buying tickets was mentioned, when a person without a smartphone, and as a result without an app, is at a significant, often financial, disadvantage. The same is also true of shopping and banking. Participants also noted that more and more booking of medical tests and vaccinations is done online, at the expense of personal contact.

One participant described an incident where officials at a government office told an elderly woman to find information about her problem on the Internet. This leads to discrimination against older people: “I am only seventy one and I have problems with this. My sister is eighty five and it is totally beyond her. I believe we seniors should have the same rights as anyone else.”

“I really think we seniors are discriminated against to a certain extent. People keep telling us: look for it on Facebook, find it on the Internet.”

Non-use of digital technologies is not just a question of age. Several participants said that long-term working in the IT field and their experience of IT failures in crisis situations had, paradoxically, led them to mistrust technology. “I ran away from Prague to the countryside to get away from technology, just because I had learned too much about it”, one participant confided. “We should have the right to escape all theses invasive technologies stalking us at every step.” Another said that besides the widely touted digital route, traditional paper methods should still be available: “I don’t want to waste paper, I don’t print out much, but on the other hand I don’t want to be completely dependent on the current trend.

“I don’t want to waste paper, I don’t print a lot of things, but on the other hand I don’t want to be dependent on the electricity supply.”

Sensitivity about encroachment on personal freedoms was shared across the group. One participant was very blunt in explaining that not wanting to use digital technologies was his business. “It is primarily a matter of my personal choice: if I don’t want to, I don’t want to, and I don’t have to explain why I don’t want to. There is nothing I need to explain to anybody about what my issue is, because we live in a free country.”

Journalists Will Also Comment on Digitalisation, Technology and Their Impact on Society

The findings of the focus groups are just the first in a series of outputs from the Digital Era with a Human Face project. They will form the basis for extensive research within the journalistic and media community over the next few weeks. This is first such study in the Czech Republic in terms of its scope and focus. “Use of digital technologies is taken as a given, and yet for a variety of reasons almost one fifth of Czech household do not have Internet access and a quarter of adults do not have a smartphone. Regrettably, Czech media does not have much discussion about this and other challenges of the digital era,” Hynek Trojánek, PR coordinator for the project, explains.

TV moderator and university lecturer Václav Moravec, who attended one of the focus groups, adds: “Journalists and media professionals have a profound influence on how we perceive digital technologies. This research will provide data that has been lacking in the Czech Republic. Not only that, it will be the foundation for a university course aimed at providing basic information and awareness among journalists about the impact of digital technologies on human rights.”

Research Information

The research took place as part of the Promoting Human Rights in the Digital Era project, supported by the Human Rights Programme funded by Norway Grants 2014-2021. The project is a collaborative venture of Czech NGOs Iridium Remedium (IuRe), the Prague Center for Media Skills (PCMS), the Center of Artificial Intelligence Journalism of the Faculty of Social Sciences of Charles University (FSV UK), the Institute of State and Law of the Czech Academy of Sciences, and Norwegian NGO Electronic Frontier.

Categories
Tiskové zprávy

TZ: Žijeme s digitálními technologiemi, o jejich dopadu na lidská práva toho však víme málo. Česko-norský projekt to změní

See below for the English version.

Organizace IuRe spustila spolu s dalšími partnery projekt Digitální doba s lidskou tváří, který má změnit pohled veřejnosti na digitální technologie. Konsorcium organizací provede poprvé v Česku výzkum týkající se digitalizace a využití technologií, na jehož základě vznikne mimo jiné i semestrální kurz pro profesionály v oblasti médií.

V Česku unikátní projekt, který propojuje digitalizaci, technologie, lidská práva a žurnalistiku, vznikl v přímé reakci na pandemii COVID-19, která významně posílila využívání digitálních nástrojů, ať už v osobním či pracovním životě. Podle jeho autorů však pandemie vedle potenciálu zároveň nasvítila rizika, která může digitalizace přinést.

“Lidé, kteří nemají příslušné technologie či je neumí používat, začali ze společnosti vypadávat. Někteří lidé měli problém se zaregistrovat na očkování, jiní se nepřipojili k on-line výuce,” popisuje Jan Vobořil z IuRe, který se tématu takzvaného digitálního vyloučení věnuje i v rámci Výboru pro lidská práva a moderní technologie Rady vlády pro lidská práva.

Právě na rozhovory s těmi, kterým ztížený přístup k internetu či nedostatečné schopnosti nedovolují zapojit se do čím dál více zdigitalizovaného světa, bude zaměřena první část projektu. Poznatky z úvodního kvalitativního šetření následně poslouží k přípravě dalšího výzkumu, který zmapuje, jak dopady digitalizace na společnost chápou novináři po celé České republice.

“Role novinářů a obecně zpravodajských médií se pod tlakem nástupu digitálních technologií intenzivně proměňuje. Strojové učení a algoritmy nejen, že se v některých případech přímo podílejí na vzniku videí a textů, ale zároveň určují, co a kdy se komu v personalizovaném prostředí internetových médií zobrazí,” komentuje vztah žurnalistiky a nových technologií novinář a pedagog Václav Moravec, kterého zájem o téma před pár lety dovedl k založení Střediska žurnalistiky umělé inteligence na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy- i to je do projektu zapojeno a tento výzkum přímo vede. “Co vlastně čeští novináři o digitálních technologií vědí, to zatím v Česku nikdo detailněji nezkoumal, v tomto je náš výzkum ojedinělý,” zdůrazňuje Moravec. 

Tím však projekt Digitální doba s lidskou tváří neskončí. S výsledky projektu budou mediální profesionály a veřejnost průběžně seznamovat odborníci na média z organizace Prague Center for Media Skills (PCMS): ať již formou konference, publikace či videí.

“Ochrana lidských práv v dynamicky se měnícím světě vyžaduje, abychom zajistili, že digitální revoluce slouží společnosti, a nikoli naopak. I proto je třeba naslouchat lidem ze zranitelných skupin, jako jsou senioři nebo lidé se speciálními potřebami, na něž často digitalizace a zavádění nových technologií dopadá negativně,” vysvětluje Adriana Dergam, vedoucí projektu za partnera PCMS a dodává: “Názory těchto skupin zahrneme jak do výzkumu, tak do vzdělávacích materiálů. A počítáme s jejich zapojením do osvětových kampaní a konferencí i v roli přednášejících.”

Výsledky dílčích výzkumů se promítnou také do semestrálního kurzu pro studenty žurnalistiky na Fakultě sociálních věd, který bude začínající novináře s dopady digitálních technologií na lidská práva seznamovat. Půjde o vůbec první takový kurz v Česku. Na jeho přípravě se bude podílet také odborná garantka projektu Alžběta Krausová z Ústavu státu a práva AV ČR, která se jako členka evropské expertní skupiny zapojila v minulosti například do formulování pravidel pro odpovědnost systémů umělé inteligence za případné škody.

Kromě semestrálního kurzu v rámci projektu vytvoříme i volně dostupný on-line kurz nejen pro odbornou, ale i pro širokou veřejnost. Jeho cílem bude zvednout povědomí o tom, jaký vliv mají technologie na lidská práva, proč  může například docházet k diskriminaci při rozhodování umělé inteligence, nebo jak technologie využívat tak, aby nám pomohly naše práva chránit,” vysvětluje Krausová.

Kurz a celý projekt bude též průběžně konzultován s IT odborníky z norské organizace Electronic Frontier Norway: ta je spolu s IuRe součástí široké sítě evropských digitálně-právních organizací, která dlouhodobě upozorňuje na potřebu ochrany lidských práv v digitálním prostředí. Zapojení norské organizace umožní seznámit s výsledky unikátního projektu spřízněné zahraniční aktéry.

“Hnutí za digitální práva vzniklo v devadesátých letech jako sdílené přesvědčení mezi počítačovými nadšenci. Až později jsme pochopili, že všechny naše myšlenky mají silnou oporu právě v oblasti lidských práv – digitální práva jsou jen lidská práva v digitální éře. Jejich propagace je hlavním posláním EFN,” vysvětluje Tom Fredrik Blenning, výkonný ředitel EFN.

Projekt Digitální doba s lidskou tváří začal jen pár týdnů poté, co Evropská komise představila návrh deklarace k digitálním právům, ve kterém mimo jiné zmiňuje, že cenově dostupné digitální připojení by mělo být všude a pro všechny a že uživatel by měl vždy vědět, jak jsou jeho údaje využívány a komu jsou předávány. Návrh zároveň počítá například s právem zůstat mimo pracovní dobu “odpojen”. Nedávná zpráva Evropská komise pak varovala před tím, že téměř polovila Evropanů dosud postrádá základní digitální dovednosti.

“Abychom mohli lidská práva chránit, musíme jim nejdříve rozumět. V současném digitálním světě to pak znamená, že musíme rozumět digitálním technologiím. Těžiště našeho projektu tkví ve vzdělávání novinářů, věříme však, že přes ně pak můžeme vzdělat celou společnost. Věříme, že prostřednictvím zvýšení povědomí o ochraně lidských práv a svobod v digitální éře bude mít náš projekt dopad nejen na mediální, sociální a společenskou sféru, ale i na ekonomické ukazatele a konkurenceschopnost Česka. Digitální transformace, která nebude skutečně zaměřená na člověka a nebude takto společností vnímána, nemá dlouhodobě šanci na úspěch,” vysvětluje širší souvislosti celého projektu Jan Vobořil z IuRe.

Digital technologies are part of everyday life, but we don’t know much about how they impact our rights. A Czech-Norwegian project aims to change this.

Digital rights organisation IuRe, in cooperation with other Czech non-profit and public sector partners, has launched a new project, Promoting Human Rights in the Digital Era. The project’s purpose is to alert the public about how digital technologies can encroach on their human rights. In a first for the Czech Republic, the consortium will carry out in-depth research amongst journalists to measure their level of awareness on the issue. The findings will be used to develop specialised, bespoke training for media professionals.

Promoting Human Rights in the Digital Era, which is unique in connecting new technologies, digitalisation, human rights and journalism, is a direct response to the experience of COVID-19 in the Czech Republic. Like everywhere else, the pandemic brought a huge expansion in the use of digital tools in citizens’ personal and professional lives. At the same time, it highlighted the risks that come with the digital transformation.

“People who don’t have the technology or don’t know how to use it have begun to drop out of society. Some people had problems with registering online for vaccination, some children weren’t able to access online schooling”, says IuRe’s Jan Vobořil, who is also a digital exclusion adviser to the Government Council for Human Rights’ Committee for Human Rights and Modern Technologies.

The project will begin by interviewing people who have restricted access to the internet or  limited capacity to use it, which makes it hard for them to participate in an increasingly digital world. Findings from this qualitative survey will form the basis for further research to map how journalists across the Czech Republic understand the impact of digitalisation on society.

“The role of journalists and media in general is changing hugely under pressure from the spread of digital technologies. Machine learning and algorithms are not only directly involved in creating video and text in some cases, but they also determine what, when and to whom they will be displayed in the personalised environment of internet media”, comments television journalist and university teacher Václav Moravec. His interest in the topic led him to establish the Center for Artificial Intelligence Journalism at Charles University’s Faculty of Social Sciences several years ago. The Faculty is a member of the project consortium and will be leading this research. “What Czech journalists actually know about digital technologies has never been examined in detail before. Our findings here will be unique”, Moravec emphasises.

The journalistic community and the wider public will be provided with regular updates on the project’s results and findings by partner organisation the Prague Center for Media Skills (PCMS).

“Protecting human rights in a dynamically changing world demands we ensure the digital revolution serves society and not the other way around. That is why it so essential to listen to people from vulnerable groups, such as the elderly or people with special needs, who are often negatively affected by digitalisation and the introduction of new technologies”, explains Adriana Dergam, project leader for PCMS. She adds: “We will include the views of these groups in both research and educational materials. We also plan to involve them in our awareness campaigns and as speakers at our conferences”.

In another first, research findings will be incorporated into a special course on digital technologies and human rights for undergraduate students of journalism at the Charles University Faculty of Social Sciences. Course content will come under the supervision of Alžběta Krausová at the Institute of State and Law of the Czech Academy of Sciences. As a member of the European expert group, she has in the past been involved in formulating rules regarding the liability of artificial intelligence systems for any damage caused by them.

“In addition to the university course, we will develop online training which will be available for free to both professionals and the general public. The aim is to raise awareness of the impact of technology on human rights, why discrimination may occur in artificial intelligence decision-making, for example, or how to use technology to help us defend our rights“, Krausová explains.

All the project’s activities will receive continuous consultancy and support from Electronic Frontier Norway. Along with IuRe, EFN is part of an extensive network of European digital rights organisations which have long called for more attention to be given to the protection of human rights in the digital environment. Their involvement will help spread the results of the project to a wider group of international stakeholders.

“The digital rights movement arose in the nineties as a shared belief set among computer geeks. We later understood that all the ideas we shared had a strong underpinning in human rights. Digital rights is just Human Rights in a Digital Era. To promote them is EFNs core mission,” explains Tom Fredrik Blenning, executive director of EFN.

Promoting Human Rights in the Digital Era has launched just a few weeks after the European Commission presented its draft Declaration on European Digital Rights and Principles. This includes basic principles such as that digital connectivity should be universal, available everywhere and for everyone, and that the user should always know how their personal data is being used and to whom it is being made available. The draft also contains the provision that employees have the right to remain “disconnected” outside working hours. A recent report by the European Commission further warned that almost half the population of Europe still lacks basic digital skills.

“In order to protect human rights, we must first understand what we mean by them. In today’s world, this means that we need to understand digital technologies. Our project is focussed on educating journalists, but we believe that through them we can educate society as a whole. We believe that by raising awareness of the need to protect human rights and freedoms in the digital era, our project will impact not only the spheres of media and society, but also the economy and competitiveness of the Czech Republic. A digital transformation which is not truly centred on the individual person and is not perceived as such by society at large has no chance of success in the long run”, explains Jan Vobořil of IuRe.

Zapojte se do jedinečného výzkumu

Koho aktuálně hledáme?

  • Bojujete s technologiemi či digitalizací? Chceme znát Váš pohled.
    Sejděte se s námi 18. března odpoledne v Praze. Za účast ve výzkumu dostanete finanční odměnu a na místě počítejte s občerstvením. Více informací najdete v tomto letáku.

  • Jste osoba se zdravotním postižením či znevýhodněním, ať už smyslovým, pohybovým, nebo jiným? Zajímá nás, jak Vám technologie pomáhají či jak Vás omezují.
    Sejděte se s námi ve čtvrtek 17. března v Brně. Za účast ve výzkumu dostanete finanční odměnu a na místě počítejte s občerstvením. Více informací najdete v tomto letáku.