Categories
NOVINKY

Panel 2: Dezinformace jako sociální problém

Záznam z 1. 12. 2023.

Moderátor:
Hynek Trojánek (Iuridicum Remedium)

Diskutující:

  • Marie Heřmanová (Sociologický ústav AV ČR)
  • Adam Růžička (Institut H21)
  • Petr Gongala (Demagog.cz)

Panel řešil otázky kolem dezinformací: v jakém duchu je vedena veřejná debata o problému dezinformací; jak vypadá situace z pohledu zjištění dostupných výzkumů; a zda, případně jak by měl proti šíření dezinformací zasahovat stát.

Úvodní prezentace i následná debata zpochybnily převládající vnímání a prezentaci (např. ze strany politiků, ale i médií a odborné veřejnosti) problému dezinformací jako převážně bezpečnostního problému, resp. důsledku zahraničních vlivů a propagandy. Takto zúžené rámování opomíjí:

  • Historickou perspektivu: alternativní „výklady světa“ byly součástí komunikačního prostoru odnepaměti; z tohoto pohledu lze vidět konspirační teorie a dezinformace jako určitý typ folkloru.
    Mocenskou/politickou perspektivu: zde pojem „dezinformace“ může být a bývá nástrojem politické ideologie, tj. je třeba sledovat, v jakém kontextu se tento termín objevuje – kdo ho používá, v jaké situaci a proč.
  • Sociokulturní perspektivu: dezinformace a konspirační teorie dávají lidem možnost přihlásit se k určitému názoru, vyjádřit příslušnost k nějaké komunitě, nebo se naopak proti něčemu vymezit.
  • Problém samotného vymezení pojmu, tj. co kdo označuje za dezinformace? Pozn.: Pro účely této debaty a celého projektu byla zvolena definice z Wikipedie, podle níž je dezinformace nepravdivá informace, která je záměrně šířena za účelem oklamání lidí.
  • Souvislost šíření dezinformací s nedůvěrou. Z debaty, prezentace i výzkumů plyne závěr, že větším problémem je nízká důvěra v oficiální instituce/zdroje/vysvětlení, která pak vede k vytváření/šíření dezinformací; spíše než naopak – že by dezinformace vytvářely nedůvěru.
  • Přeceňování role sociálních sítí a algoritmů. Výzkumy ukazují, že:

    _ Dezinformace tvoří jenom velmi malé procento obsahu na sítích (většina lidí se nezajímá o politický obsah), nešíří se rychleji než pravdivé informace a jejich dopad nelze změřit podle toho, kolik lidí je vidělo.
    _ Lidé, kteří na internetu sdílí/interagují s radikálním obsahem, to dělají i mimo internet.
    _ Obsah se radikalizuje skrze jeho producenty, ne naopak – lidé přicházejí s radikálními postoji, dezinformace jim je potvrzují, nikoliv vytváří.

Všechny zmíněné pohledy a otázky je třeba zohledňovat při vyhodnocování společenské nebezpečnosti dezinformací a jejich šíření.
K otázce případných zásahů/opatření ze strany státu zazněla následující doporučení:

  • Nespojovat s otázkou šíření dezinformací problém mediální gramotnosti ani kritického myšlení: lidé, kteří dezinformace tvoří, šíří, resp. věří jim, nejsou mediálně negramotní ani příliš důvěřiví, mnohdy naopak (potvrzeno výzkumy) spíše až příliš schopní kritického myšlení.
  • Získávat informace (spolupráce s akademickou sférou, s experty; výzkumy ohledně motivací aj.).
  • Brát veřejnost jako rovnocenného partnera, poskytovat pravdivé informace, komunikovat otevřeně a strategicky (např. v krizových situacích), nesnažit se „chránit“ veřejnost (pokusy o utajování jen dále podrývají důvěru ve stát/oficiální zdroje).
  • Vyvinout tlak na autoregulaci sociálních médií – ta by měla mít stejnou editoriální zodpovědnost jako zpravodajské weby.

Odkazy na některé zmiňované zdroje: