Categories
Tiskové zprávy

TZ: ´Najděte si to na internetu.´ Jak dopadá digitalizace na ty, jejichž hlas není příliš slyšet

Stránky státních institucí zpravidla nepočítají s tím, že je navštěvují lidé se speciálními potřebami. Někteří lidé pracující v IT sektoru pak raději dávají přednost papírovým alternativám. I to v rámci mezinárodního projektu Digitální doba s lidskou tváří zjistil jedinečný výzkum.

See below for the English version.

Stránky státních institucí zpravidla nepočítají s tím, že je navštěvují lidé se speciálními potřebami. Někteří lidé pracující v IT sektoru pak raději dávají přednost papírovým alternativám. I to v rámci mezinárodního projektu Digitální doba s lidskou tváří zjistil jedinečný výzkum.

Výzkum byl realizován formou dvou skupinových diskuzí letos v březnu ve středisku Teiresiás na brněnské Masarykové Univerzitě a na pražské Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V prvním vzorku byli lidé s různými speciálními potřebami, pro které je mobilní telefon s internetem nezbytnou pomůckou, která v řadě případů kompenzuje postižení: lidé se zrakovým postižením si chválili hlavně hlasový výstup, softwarovou lupu a programy umožňující zvětšení textu. Lidé se sluchovým postižením pak nedají dopustit hlavně na komunikační aplikace umožňující videokonference, možnost tlumočení do českého znakového jazyka či programy umožňující přepis.

Lidí z výzkumného vzorku si však zároveň uvědomují i rizika digitálních technologií. Nejen cílený marketing, který umí zneužít jejich „slabých stránek“, ale i dopady na soukromí a bezpečnost obecně. Jedna z respondentek s postižením zraku uvedla příklad dotykových platebních terminálů:

„Když mám chytré hodinky, mohu zaplatit bezkontaktně a nezadávat PIN kód. Ale ne každý je má a zažila jsem nejednou, že přijel kurýr a tento dotykový terminál neměl. Musela jsem pak potupně diktovat svůj PIN cizí osobě, což se mně tedy z pochopitelných důvodů moc nelíbilo.“

Zákon o přístupnosti internetových stránek se nedodržuje
 
Za výrazný nedostatek považují účastníci shodně podobu webových stránek státních institucí. Ta byla obzvlášť patrná během nedávné pandemie, kdy webové stránky státních institucí představovaly klíčový zdroj informací. „Jsme závislí na slyšících lidech, webovky jsou opravdu horor, neexistují tam titulky, neexistuje tam překlad do znakového jazyka,“ připomněl jeden z přítomných neslyšících. Další účastník to okomentoval:

„Všechny weby by měly být přístupné pro všechny segmenty. Pro lidi se zrakovým postižením by měl web umožnit zvětšování a zmenšování, pro neslyšící by u informací měla být videa v českém znakovém jazyce. Samozřejmě realita je taková, že to mají jen některé weby, ale mělo by to být všude.“

Narážel tak přitom na zákon č. 99/2019 Sb. o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací, který by měl právě přístupnost webu zejména pro osoby se zdravotním postižením zajišťovat.

Další z účastníků podotkl, že nemusí jít ani tak o technický problém, jako spíše o to brát přístupnost skutečně vážně a zaintegrovat ji již do fáze vývoje webů:

„Když to hodně zjednoduším, tak je to soubor pár vcelku jednoduchých pravidel. Když je budou tvůrci dodržovat, stránky budou mnohem dostupnější.“

Ne zcela dobrovolná digitalizace
 
Ve druhé zkoumané skupině se sešli lidé, kteří digitální technologie z různých důvodů nevyužívají. Byli zde jak ti, pro které jsou nové technologie něco zcela nového a neznámého, tak ti, kdo moderní nástroje znají naopak velmi dobře a právě proto k nim, například z důvodu obav o soukromí, přistupují velmi obezřetně.

Napříč skupinou zaznívaly příběhy související s ´nucenou digitalizací´. Zmíněny byly situace spojené s cestováním či kupováním lístků, kdy je člověk bez chytrého telefonu a tedy bez aplikace ve značné, často i finanční nevýhodě. Zvyšující se míru diskriminace lidí bez těchto telefonů zmiňovali účastníci ale též v souvislosti se sektorem obchodním či s bankovnictvím. Časté odkazování  na aplikace či webové stránky na úkor osobního kontaktu pak respondenti vnímali během registrací na testy či očkování.

Jeden z účastníků popsal zkušenost z úřadu, jehož zaměstnanci radili starší ženě, ať si informace ke svému problému vyhledá na internetu. Právě lidé staršího věku jsou podle něj tímto způsobem diskriminováni:

„Mně je teprve jednasedmdesát a mám s tím problémy, mojí sestře je osmdesát pět a je mimo. Myslím, že bychom jako senioři měli mít stejná práva jako ty ostatní.“

Že roli v nevyužívání technologií nemusí hrát jen věk, však dokázalo několik účastníků, jejichž nedůvěra vychází paradoxně z dlouhodobého působení právě v oblasti IT či se zkušeností s krizovými situacemi, kdy technologie mohou selhat.

„Utekl jsem z Prahy na vesnici mimo dosah technologií, možná právě proto, že jsem se o nich dozvěděl až příliš,“ svěřil se jeden z účastníků. „Mělo by existovat právo na to uniknout všudypřítomným technologiím, které nás všude stejně na každém kroku pronásledují,“ dodal.

Pro to, aby vedle hojně propagované digitální cesty byla zachována i ta papírová, se vyslovila i další z respondentek:

„Já nechci plýtvat papírem, spoustu věcí netisknu, ale na druhou stranu nechci být závislá na tom, že jde proud.“

Napříč skupinou se též objevovala citlivost vůči omezování svobod. Jeden z účastníků přímo pojmenoval, že to, proč nechce danou technologii používat, je jeho osobní věc.

„Ten problém je hlavně o tom, že jestli to nechci, tak to nechci, a nemusím vysvětlovat, proč to nechci. Vůbec nemám komu co vysvětlovat, proč to je můj problém, protože žijeme ve svobodným státě.“

K digitalizaci, technologiím a jejich dopadu na společnost se vyjádří i novináři
 
Výsledky skupinových diskuzí jsou jen prvním z řady výstupů projektu Digitální doba s lidskou tváří. Poslouží následně jako podklady pro rozsáhlý výzkum mezi novináři a dalšími profesionály z médií, který se uskuteční v následujících měsících a který je co do rozsahu a zaměření vůbec prvním v Česku.

 „S technologiemi se počítá jako se samozřejmostí, přitom internet v Česku z různých důvodů stále není téměř v každé páté domácnosti, chytrý telefon pak nepoužívá téměř každý čtvrtý dospělý. V českých médiích bohužel nejsou tyto a další naléhavé výzvy digitální éry příliš reflektovány,“ vysvětluje PR koordinátor projektu Hynek Trojánek.

Moderátor a pedagog Václav Moravec, který se na projektu podílí a který se účastnil přímo setkání s jednou ze zkoumaných skupin, dodává:

„Novináři a profesionálové z oblasti médií mají zásadní vliv na to, jakým způsobem vnímáme digitální technologie. Výzkum mezi nimi přinese nejen data, která v Česku zatím chybí, ale povede i k přípravě semestrálního kurzu, jehož cílem je právě informovanost a povědomí o dopadu technologií na lidská práva mezi novináři zvýšit.“

Informace o výzkumu

Výzkum se uskutečnil v rámci projektu Podpora lidských práv v digitální době, který byl podpořen v Programu lidská práva financovaného z Norských fondů 2014-2021.

Na projektu spolupracují:

 Výstupy z obou zkoumaných skupin naleznete zde:


Vybrané citace

„Vypíchnu mobilní aplikaci Facetime, která nám vlastně slouží primárně ke komunikaci v českém znakovém jazyce, abychom se mohli spojit, ne všichni neslyšící totiž umějí česky číst a psát.“
 
 „Všechny weby by měly být přístupné pro všechny segmenty: neměla by chybět funkce zvětšování, zmenšování, k informacím by měla být dostupná i videa v českém znakovém jazyce. Už tři roky tady máme zákon o přístupnosti, ale bohužel státní správa je dost pomalá v nasazování těchto věcí a trvá to strašně dlouho.“
 
 „Já si opravdu myslím, že my starší jsme do jistý míry diskriminováni tím, že nám říkají: najděte si to na Facebooku, najděte si to na internetu.“

„Já nechci plýtvat papírem, spoustu věcí netisknu, ale na druhou stranu nechci být závislá na tom, že jde proud.“

https://poslepu.cz/otazky-a-odpovedi-k-zakonu-o-pristupnosti/
 
Česká národní i nadnárodní legislativa se vztahem ke zdravotnímu postižení, související české technické normy: https://www.teiresias.muni.cz/dokumenty-a-odkazy/normy-a-zakony


“You’ll Find it on the Internet.” How Digitalisation Impacts the Lives of People Whose Voices Often Go Unheard.

As a rule, government and official websites make no allowances for users with special needs. At the same time, even some IT specialists prefer to use paper as an alternative. These were among the findings of a unique piece of research which was part of the Promoting Human Rights in the Digital Era project.

The findings came out of two focus groups held in March this year at the Teiresias Centre of Masaryk University, Brno and the Faculty of Social Sciences of Charles University, Prague. The first sample included people with a variety of special needs. For them a smartphone is an essential tool which can in many ways compensate for their disabilities. For the visually impaired the main benefit is voice output, plus the ability to magnify text. People with impaired hearing like video conferencing apps, the facility for interpretation into Czech sign language and various transcription apps.

Focus group participants are also aware of the risks associated with digital technologies, including not only targeted marketing aimed at exploiting their “weak sides”, but also the impact on their privacy and safety in general. One respondent with impaired vision gave the example of touch payment terminals: “With a smartwatch I can pay contactless and not have to enter a PIN. But not everybody has one. It also happens that couriers making a delivery often don’t have a touch terminal. I have to endure the humiliation of dictating my PIN to a stranger, which I dislike very much for obvious reasons.”

The Law on the Accessibility Of Websites is Not Observed

Participants feel the design of official websites is a significant shortcoming. This was especially obvious during the pandemic, when government websites were a key source of information. “We are dependent on people who can hear, the sites are really terrible, there are no subtitles, no translation into sign language”, was the assessment of a hearing-impaired participant. Another commented: “All sites should be accessible to all sections of society. The visually impaired should be able to expand or shrink a page. Information in video form with translation into Czech sign language should always be available for the hearing impaired. Of course, the reality is that some sites have it, but it should be universal.” This participant referred to Act No. 99/2019 Coll. on the accessibility of websites and mobile apps which is intended to ensure that groups with disabilities can freely access the web.

“All websites should be accessible to all sections of society: there should be the function of enlarging and shrinking text. Information should be also provided using video with Czech sign language. We have had the Accessibility Act here for three years, but unfortunately state institutions are slow to implement its requirements and it takes an awfully long time to get anything done.”

Another pointed out that this is not such a big technical problem. Accessibility needs to be taken seriously and integrated into the development phase: “Simplifying a lot, it boils down to a fairly basic set of rules. If the developers stick to them, the pages will be much more accessible.”


Not Entirely Voluntary Digitalisation

The second focus group included people who do not use digital technologies for a variety of reasons. For some of them, modern technologies are something completely new and unknown. Others are quite expert, and for this very reason are wary of them, for example due to privacy concerns.

“I plan to get the Facetime mobile app. Its main usefulness is to help us communicate in Czech sign language so we can connect. Because not all deaf people are familiar with written Czech.”

Stories about “forced digitalisation” were heard across the group. Travel and buying tickets was mentioned, when a person without a smartphone, and as a result without an app, is at a significant, often financial, disadvantage. The same is also true of shopping and banking. Participants also noted that more and more booking of medical tests and vaccinations is done online, at the expense of personal contact.

One participant described an incident where officials at a government office told an elderly woman to find information about her problem on the Internet. This leads to discrimination against older people: “I am only seventy one and I have problems with this. My sister is eighty five and it is totally beyond her. I believe we seniors should have the same rights as anyone else.”

“I really think we seniors are discriminated against to a certain extent. People keep telling us: look for it on Facebook, find it on the Internet.”

Non-use of digital technologies is not just a question of age. Several participants said that long-term working in the IT field and their experience of IT failures in crisis situations had, paradoxically, led them to mistrust technology. “I ran away from Prague to the countryside to get away from technology, just because I had learned too much about it”, one participant confided. “We should have the right to escape all theses invasive technologies stalking us at every step.” Another said that besides the widely touted digital route, traditional paper methods should still be available: “I don’t want to waste paper, I don’t print out much, but on the other hand I don’t want to be completely dependent on the current trend.

“I don’t want to waste paper, I don’t print a lot of things, but on the other hand I don’t want to be dependent on the electricity supply.”

Sensitivity about encroachment on personal freedoms was shared across the group. One participant was very blunt in explaining that not wanting to use digital technologies was his business. “It is primarily a matter of my personal choice: if I don’t want to, I don’t want to, and I don’t have to explain why I don’t want to. There is nothing I need to explain to anybody about what my issue is, because we live in a free country.”

Journalists Will Also Comment on Digitalisation, Technology and Their Impact on Society

The findings of the focus groups are just the first in a series of outputs from the Digital Era with a Human Face project. They will form the basis for extensive research within the journalistic and media community over the next few weeks. This is first such study in the Czech Republic in terms of its scope and focus. “Use of digital technologies is taken as a given, and yet for a variety of reasons almost one fifth of Czech household do not have Internet access and a quarter of adults do not have a smartphone. Regrettably, Czech media does not have much discussion about this and other challenges of the digital era,” Hynek Trojánek, PR coordinator for the project, explains.

TV moderator and university lecturer Václav Moravec, who attended one of the focus groups, adds: “Journalists and media professionals have a profound influence on how we perceive digital technologies. This research will provide data that has been lacking in the Czech Republic. Not only that, it will be the foundation for a university course aimed at providing basic information and awareness among journalists about the impact of digital technologies on human rights.”

Research Information

The research took place as part of the Promoting Human Rights in the Digital Era project, supported by the Human Rights Programme funded by Norway Grants 2014-2021. The project is a collaborative venture of Czech NGOs Iridium Remedium (IuRe), the Prague Center for Media Skills (PCMS), the Center of Artificial Intelligence Journalism of the Faculty of Social Sciences of Charles University (FSV UK), the Institute of State and Law of the Czech Academy of Sciences, and Norwegian NGO Electronic Frontier.